Dáma

Z deníčku znuděné matky na mateřské, co nemá do čeho píchnout:

Dnes je ten den! Kdy rozhodla jsem se k ráznému kroku! Totiž: po tolika letech zaprášeného ženství učinit ze sebe dámu! Věk již na to mám, že áno!

Děj se tedy vůle boží: Dnešní dámovství totiž spočívá ve vyhrabošení nového laku od milé tchýně - hoj ty štědrý večere! Bude to sice trochu pěst na oko, dámovský lak na moje nepěstěné atopické ruce, ale což. S povypláznutým jazýčkem matlám tu věc na své nehty, vzpomínaje, jak se to asi dělá - neodpanou mi šokem z nového, neb celých dvacet let žádný nepoznaly? Jak vypořádám se se svou novou rolí? No dobrý, konec filozofování, jde se na věc - tak levá ruka namatlaná pravou by docela ulezla. Ty kráso, jak tam mám aplikovat tu hmotu levou rukou na pravou? Už zde spatřuji ve svém dámovství notné trhliny! Zbrocená potem uléhám s opatlanými nehtíky na sófá a kochám se tou nádherou....Dáma prostě tvl!

No tak dobrý. To sófá vynecháme, že áno, nejni čas. Složíme prádýlko, naládujem pračku, myčku, nakrmíme zvěř. Jo, tak honem ještě adminu na pičítadle.... Chci se kochnout svým dámovstvím, čučnu na nehtíky - ale kurnik šuplik! Půlka laku v tahu! Druhá půlka zůstává na klávesnici....no dobrý, dobrej pokus tybrďo. Asi čas se zas odmaskovat, co. Bo to stejně ňáko nefunguje, život mě hnedlenc odhalí! Zpátky k plotně ty tyyyyy, jedna! Odlakovači hunesnejch zbytků, kde ty jen jsi. Nikde, no. Tak teda staré známé ředidlo, poď mi, hop! A tímto je dnešní parfém zcela zhola předurčen! Nepřeju vám mě dnes potkat. Fuj ble. Popelka tu vysněnou přeměnu ňáko nedala, tak zas jindy, jo. No. Čus, pa.