Doktor a "voko mrtvý žáby"

Doktor: Dobrý den, tak co vás trápí?

Já: Dobrý den, tak kde bych tak začala…kolik času máme? Do pěti ? (je deset dopoledne) (hahaha, já jsem vtipná!)

Doktor: (žádná odezva, mlčí a tázavě na mě hledí)

Já: Ehm, no takový bebíčko na patě mám…

Doktor: Předpokládám, že to trvá minimálně tak půl roku?

Já: No, asi tak. Jak to víte? 

Doktor: Léta praxe… (Odpovídá lakonicky)

Já: Vyzkoušela jsem už všechno, pane doktore. A nic nezabírá. Tady jsem vám přinesla vzorek tkáně. (Podávám mu skleněnou lahvičku a významně na něj mrkám)

Dotkor: (Zvedá střídavě jedno, pak druhý obočí) Vzorek tkáně?

Já: No, do laboratoře na rozbor, přeci. Bude to nějaká zákeřná potvora, dyť říkám, že nic nezabírá.

Doktor: A co všechno jste tedy zkoušela? (Moji vzácnou lahvičku mi s chápavým úsměvem vrátil)

Já: No, ve stáji v lékárničce jsem měla roztok Mycomaxu, tak pár dní ten, nic se nedělo, tak jsem sáhla vedle do skříňky po Pederipře. Ta taky nezabírala, tak jsem aplikovala kurkumu s medem. To už mi bylo podezřelý, že to nezafungovalo, tak jsem sáhla po silnějším kalibru: dračí krvi. (jen o MMS se srabácky nezmiňuju)

Doktor: A oko mrtvé žáby jste nezkoušela?

Já: (Vykulila jsem svoje dvě živé oči) No, to neee, jsem nevěděla, že to funguje! 

…Po asi dvouvteřinovym ohledání bebíčka doktor vytáhl dusík a podusil mě. Bolelo to jak čistej průstřel nohy (ještě teď si učurnu, když si na to vzpomenu). Odbelhala jsem se domů i se svojí vzácnou lahvičkou. Pane doktore, nebojte, přijdu zas. To voko tý žáby, to si musim vygoolit…