Knihomolka

Jsem si dnes koupila knížku v tom knihkupectví s tou moudrou japonskou (a jinou) literaturou a ta milá pani pokladní se mě při placení zeptala, jestli mi tu knížku má zabalit do toho jejich krásnýho erárního papíru. Řikám, že nemusí, ale pak že nebo teda joooo, že si ji dám jako dárek a až si ji rozbalim, budu straaaaašně překvapená, co že jsem to dostala (mrk mrk)! A pani pokladní se to moc líbilo a tu knížku do toho papíru s chutí schovala. A jiná pani, co stála hned za mnou, se smála, až se za břicho popadala a že chce taky a hned začala vymýšlet, kam bysme (neboli bychom) si ten dárek mohly jako schovat, abysme (abychom!!!) na to zapomněly a po nějaký době ho jakože náááhodou našly...a pak se přidal pán, že bysme (ale no tak...) si tam mohly/i (měkké, kdybysmechom předpokládali, že pán se také k nápadu přidá) napsat dovnitř nějakej vzkaz a dát si tam jmenovku, že to je jako pro nás a až bysmechom to za těch pár let našli/y (sakryš, se to nějak gramaticky až dramaticky komplikuje), o to větší by to bylo překvapení! A pak se přidal další pán a další pani. A tak tam to dnešní dopoledne celé to chytré knihkupectví uprostřed města brainstormovalo, kam by bylo nejvhodnější si takovýto dárek pro sebe schovat a jaký vzkaz tam zanechat, aby to mělo nějakou váhu, všichni si lámali hlavy, až se z nich kouřilo... Kdosi seshora snesl flipchart s fixou a jal se nápady zapisovat, cizinci, jenž v zaprášených poličkách hledali ten nejobsáhlejší bedecker, se dožadovali překladatele a nadšením vykřikovali jeden nápad za druhým....Po pár minutách dorazil i pan ředitel a myšlenku na schování knihy také kvitoval (i když to nejvhodnější místo nebylo ještě zdaleka ze všech skvostných to nápadů vybráno) - nechal si zabalit hned dvě!

No dobře, tak ne, no. Ale legrace to byla.