Mávám z dovolené!

Mávám z dovolené! Rodičovské! Poslala bych i momentku, ale halda prádla před pračkou není zrovna malebná podívaná, uupppps. Leda že bych byla Andy. Warhol třebas. Z ordinérních věcí dělala umění. Tak to neumim, sorry. Raději pošlu tu psanou, přítomný okamžik, byť v představě, má jistě trvalejší hodnotu, no nééé? No tak teda nééé. Ale stejně to napíšu.

No nic. Prostě mi ráno zdrhnul kůň, no. Chvátám chvátám, za chvíli odjíždím nach Prag, robě jsem přesvědčila, že je stráááášně unavené a musí spinkat. Si tedy tak kydám, strkám seno do sítí, libuju si, jak mi to pěkně odsýpá, to jsem ale šikovná, efektivní atakdále, že jo. Kouknu se se samolibým, zadumaným a automatickým pohledem - jako to ráno už stokrát - na koně. Žerou, co jinýho. Kouknu podruhé. A ejhle, jeden zběhlík mimo! Co to jak to kde to? Jak to stihnul tak rychle? Chátra jedna nerespektující! Jakože ohradu. S již našpulenými rtíky a mírně odfrkující jakože v klídku dokydávám. Pak teprve beru ohlávku a vodítko a vydávám se pro toho sprostopášníka. Navlečená do mínus třiceti, zatímco na mě pere sluníčko. Teploměr by jistojistě pod mou bundou ukazoval minimálně 32 nebo 35? No prostě ze mě leje jak z.....no teď mě úplně nenapadá z čeho, no jsem durch. Kap kap....A jestli jsem před chvílí měla dost času, tak teď už jaksi nestíhám. Zpocená a nestíhající, to je kombinace toto. Chůvička kdo ví kde, robě snad sladce spinká, čas dál běží jak splašenej ...No tak se aspoň nechám tím ořem nezvedeným svézt zpátky dom, že áno, přeci nepůjdu pěšky, och, jaká to potupná představa. Uvazuju vodítko do ohlávky, vylejzám na řadu balíků (sláva balíkům, jinak bych tam skákala doteď) a hupsám s odhodláním na koňa. No - oblečení do mínus třiceti obnáší lyžařský oteplováky, že áno, a ty jaksi nepatrně kloužou, kromě toho, že dost šustěj... No zkrátka končim na zemi. Auvajs! Kuoň jaksi neví, čí je, no ani já pořádně nevim, jak se v tu chvíli jmenuju... Ježiš, to se zas ty s dalekohledem dobře bavěj! Pokus číslo dvě. Opatrně jedna noha, druháááááá - no tentokrát bohudík úspěšnej. Uf. Rychle dom. Ještě ze sebe musim před odjezdem stihnout udělat člověka. Takže jako ve starym dobrym westernu samozřejmě nakopávám s gustem koně a tryskáme prérií v dál...No ne, no. Táhneme se dom jak smrad, páč má koníček "zádíčka".

No dobrý. Takový jedno normální dovolenkový ráno, no.