Milý Ježíšku

Milý Ježíšku,

moc se omlouvám, ale sežrala jsem dětem čokoládu. Nešlo to jinak, když už nebyly ty vanilkový rohlíčky. Ale vím, že máš dobré srdce a prohřešek mi odpustíš. Teda doufám. I když jsi sám vlastně ještě dítě a pro takovéhle prohřešky matek nemůžeš mít pochopení.... asi nemluvíš a neumíš chodit a možná ani nechápeš, co to tady píšu. Umíš ty vůbec číst? Jo a že ty asi ještě žádnou čokoládu nesmíš?! Takže víš houby, jak moc je dobrá (kdybys to věděl, odpustil bys mi hned). Zvlášť, když jí pořádáš potají. Aby nikdo neviděl. Zase, no...Ty prý vidíš všechno. Viděl jsi i tohle, i když jsem se tak moc snažila?

No, hele. Nic mi do toho neni, koho a kdy šmíruješ. Ale moh bys, kámo, občas trochu ubrat, nikdo tady nechce žádný nepříjemnosti pod stromem. Jakože vánočnim.
No, tak snad jsem se vyjádřila srozumitelně, běžim zabalit ty dárky, cos tu tak ledabyle poschovával. Jo, tady bych taky měla jeden podníteček ke zlepšení: příště je prosim už zabalený, jo, kdo se s tim má každej rok crcat. No hele, ale když přimhouříš to jedno očko, jak jsme si už vykládali, tak ti to pro tentokrát odpustim...

Tak čus vánocus.

Tvá Máňa.