Moře hnědých kuliček

No, tak tohle byl výbornej prank! Až budou děti bydlet ve svym, budu jim tam chodit dělat pranky a pak se smát jak pominutáááá!

ALE. Tentokrát za to nemoh Viktor, i když ten se moh povysmát, viník je nyní daleko předaleko a to má teda jediný štěstí! Jinak!!!!!!

To bylo tak. I zakoupila jsem XXXXXXXXL balení čokoládových křupinek. Takovejch těch, co se papaj s mlíčkem. No, s mlíčkem máme taky moc dobrý pranky, ale nyní byly v hlavní roli křupiny. Tedy jdu pro megavelkou krabici křupajzen do špajzu, alebrž má Viky hlad. Hele, říkám si, někdo už se jí podíval na zoubek. No dobrý. Otvírám ji a hledím na zavřenej pytlík s tím čokoládovým nadělením. Zvláštní, říkám si. Krabice otevřená, pytlík zavřenej...I vyndavám onen pytlík z otevřené krabice a jak ho tak popovytahuju výš a výš, křupiny se kutálej jedna po druhý ven a na stůl, do (tý vytřený!!!!) kuchyně, do obýváku, z původně zavřenýho pytlajze se řítí lavina čokoládovejch kuliček! Zasypává mě, Viktora, Marušku....řvu: pytlajzi dost! Záplava hnědejch koulí je zastavena! Ve skutečnosti neřvu pytlajzi dost, ale něco, co byste ale vopravdicky nechtěli slyšet. Viktor se nahlas válí smíchy, já ve stoje tiše vzlykám a říká si: bože, za co, proč??? Jak může někdo strčit po celý dýlce otevřenej pytlík s kuličkama do krabice vzhůru nohama? To mi hlava nebere - teda ani to, jak to jako fakticky dokázal. Že se nevysypaly do krabice, ale hezky si počkaly na vhodnou chvíli a mrk: Martina, hey you! It`s a prank!