Výchovná výchova

Alert! Vytvářím nový (samozřejmě že) online: výchovný kurz výchovou! Přináším zcela svěží a neotřelé postupy a návody, které stoprocentně zabírají! Místo 4 skleniček kouzelného moku po večerníčku, kterým si zacelujete pocuchané nervíčky, vám budou stačit pouhé 3! Historická nabídka, která se již nebude opakovat!

O co jde: No tak asi takhle.

Modelová situace č.1: Jedeme k doktorovi. Objednaní na 8.30. Cesta tam 10 min. Dáme si půlhodinovou časovou rezervu. Vyrazíme tedy v 7.50. Je 7.30. Fůra času, že jo! Takže jdem na to:

Děvčátko moje zlaté, svlékni si prosímtě ty botky, gatě a všechno, co si potřebuješ sundat, samozřejmě že sama, já ti do toho nebudu nikterak zasahovat, když se chceš tak pěkně svlékat a oblékat sama. Budu jen trpělivě přihlížet a čekat, až mě sama explicitně a konkrétně požádáš o pomoc, když už si opravdu nebudeš umět poradit. No výborně! Jedna botička, druhá, kalhoty....Jo ty jdeš vyhodit plínečku nahoru do koupelny? Aha! No ale koš je i tady dole, kousek od tebe. Jo, nahoru musíš jít.. Hm, hm. Je 7.40. Trošku křivý úsměv, zčeknutí času, motivační pokývání hlavou, jo jo, to dáme! Jo plínečku sis chtěla přinést. Také zeshora? Hm, hm...je 7.45, dítko v nedbalkách. Nooo, ještě že máme tu časovou rezervu, že áááno, pohoda. Aaaa, už jsi tady. Tak dobrý. Tak teď zase nandat kalhoty, ponožky, boty na ven....Uaaaaaa! Nejde ti to, miláčku? Pomůžu ti, ukaž...navlékám jí ponožky....Ne, nechci pomoct! Uaaaaa! Dobře dobře, neplač....Musim ponožky sundat, aby si je holčička, miláček náš, mohla nandat úúúplně sama! Jenda ponožtička....přetočíme ji správně na patičku....druhá ponožtička.....Mám na sobě již notnou chvíli čepici a bundu, tudíž ze mne leje jak z konve...je 7.55. Kočičko, prosímtě, už bychom měly jít do autíčka, jinak to nestihnem, víš. Holčička začíná běhat sem a tam, botičky hází jednu do jednoho kouta, druhou do druhého.....hroooznááá sranda! 8.05.Již poněkud podrážděným hláskem: Beruško, víš, jako máme ještě malou časovou rezervu, ale už bychom opravdu měly nastoupit do auta a odjet, jinak přijedeme pozdě. Ztrácím nervy, sbírám boty, nandavám boty a oblékám jí mikinu...nééééé!!! Já samáááá!!! Sundavám boty, sundavám mikinu...Nechávám holčičku, by si boty nandala sama....jdu se převléknout, neb jsem durch. 8.15. Na nastoupení do auta a nalezení parkingu, vysoukání se z auta a doplazení se k doktorce nám zbývá celých 5 minut! Holčička má nandané botičky a dostává hlad. Mami, já chci papat! 8.20....rezerva právě vypršela a my stále doma....ještě zbývá mikina.....a papáníčko...

TAK TAKHLE JE TO VÁŽENÍ a MILÍ ALE ÚPLNĚ ŠPATNĚ!

Modelová situace napravená: Jedeme k doktorovi. Objednaní na 8.30. Cesta tam 10 min. Dáme si půlhodinovou časovou rezervu. Vyrazíme tedy v 7.50. Je 7.30. Fůra času, že jo! Takže jdem na to:

Takže to bude následovně, kočičko: Já tě teď přebalim, sundám ti vše potřebné, zas ti to nadám, dám ti boty na ven, mikinu a jdem do auta.

Takto tedy činím, za notného vzpouzení a řevu dítěte.

Nevadí, dávám si špunty do uší. Jistě bude v dospělosti vydělávat dost peněz, aby si mohla dovolit nějakého slušného terapeuta....

Odjezd přesně v 7.50, dle plánu. No není to báječný?