Baví mě bavit se. Nejen psaním. A taky mě pobaví, když pobavím i ostatní. Usnadňuje mi to žití a bytí na tomto světě.
Jsem žena, maminka, manželka, chovatelka koní, koček, psů, někdy i slepiček, nedobrovolná chovatelka kun, bývalá (!) kavárenská povalečka a intelektuálka, kdysi asi personální ředitelka, ředitelka zeměkoule (to stále), tvořitelka, bořitelka, zpěvačka, komediantka, křikloun, černá i bílá, vzteklá i milá (no, to jen výjimečně). A ze všeho nejvíc bláznivá!
Vaše Bláznivka na vsi
Instagramový účet Bláznivka na vsi
Dnes byl ten den. Svítičko slunilo, štipky ano ještě stále muchaly a ač mě bolel celej člověk, rozhodla jsem se vzít ty dva (tedy rozuměj ty dva oře) na procházku jen tak na ruce. Jo. Oba najednou (já masochista...). Kájovi jsem šoupla orto boty na zadní, Hernajzkovi jsem nešoupla nic a vyrazili jsme. Koukám, kde je stádo koní, kolem kterýho...
Jsou už jako mlze, neb tomu již dávno jest...
Ráno jsem na svuj ks…obličejík aplikovala své nově nabité dovednosti (ze včerejšího kurzu) v podobě kouřového líčení. Leč co včera jevilo se jako skill zcela zvládnutý, se dnes ukázalo jako totální fail. Zpoza zrcadla na mě teď shlížela jakási postarší žena provozující to nejstarší řemeslo (a tesařka to nebyla). No nic. Nemám čas své dovednosti teď...
Hééééj! Otvírám první ročník kurzů: Kterak si přidělat práci, který je zároveň kurzem mindfulness, zenu a tak vůbec. Budou z vás praví zenoví mistři! No, hele. Krátký představení aktivit. Pro představu, že jo. Do čeho byste jako šli (a draze mi za to zaplatili, samozřejmě):Pospícháte, páč za chvíli odjíždíte (asi už končí kurz nebo tak něco. Nebo...
Mám tady pro vás další skvělý tip, tentokrát z ranku beauty! Dočetla jsem se v časopise Květy (nebo to byla Žena a život?), jak zázračná je kávová sedlina neboli lógříček. Nejen zevnitř je ta kávička bomba, ale i zvenku ti poslóží! Poslóchej! Tělo ti ožije, celulitida zmizí, vrásky taky fuč, otoky pod očima jako bys nikedy neměla, vlasy Locika...
moc se omlouvám, ale sežrala jsem dětem čokoládu. Nešlo to jinak, když už nebyly ty vanilkový rohlíčky. Ale vím, že máš dobré srdce a prohřešek mi odpustíš. Teda doufám. I když jsi sám vlastně ještě dítě a pro takovéhle prohřešky matek nemůžeš mít pochopení.... asi nemluvíš a neumíš chodit a možná ani nechápeš, co to tady píšu. Umíš ty vůbec...
Hyper zdravá večeře jedný čtyřicátnice (ne moje, kamarádky, samozřejmě! Mně tolik bejt nemůže...): brambory a kimchi. Ty jo, ten mikrobiom si bude chrochtat! Prostě úžasný, no. Oběd taky výborný, ňáká rejže, domácí vývar....Hele, daly bysme (jako já vim, že bychom ale ňák to sem nepasuje) si víno! řvou prej že ňáký bakterie v těle. No jo, taky je...
Venku i přes sychravý a tmavý listopad sluníčko (hele, začíná to poeticky, ale neboj...), chvíle volna, vyhořelá matka si chce sednout na toho svýho oře, když si ho tak pečlivě dennodenně krmí a hýčká, že áno. Tož tedy: jde na věc. Ta matka. Jakože já. Kdyby bylo pochyb.
Vcházím do načančanýho zlatnictví v Dlouhý a povídám seriozním hlasem, přičemž hledím pí prodavačce zpříma do očí, jednu ruku mimoděk ponořenou v kabelce:
Na počest babičky. Ona 3 týdny, já 3 noci. Jen já, me, myself and I. Jako ona. Jen takovej malej háček v tom poctování: Lázně Libverdu nesnášela. Taky mravence…Ale co už…
Pootevřu jedno oko. 5 ráno tvl! Otevřeným oknem ke mně doléhá mňoukání naší Týny. Matka roku, ty jo. Celou noc je někde na rajzu a k ránu si, královna, vzpomene, že má doma děti a tahá mě z postele. To víš, že jo....S nevrlým zafuněním se pootočím na druhej bok a narazím si polštář na hlavu. Nic nebude! Hezky si...